Therr’ka kráčela dlážděnými ulicemi Thalgorrinu v hlubokém zamyšlení. Matně vnímala, jak Kerru, kterého nosila v malé brašničce na opasku, nespokojeně brumlá. Byla příliš zabraná do vlastních myšlenek. Pojistný ventil, o jehož instalaci se před stovkami Průletů vedly vášnivé debaty, včera poprvé splnil svou funkci. V Knihovně zavládlo pozdvižení a Lethra, Therr’čina mentorka a přítelkyně, ji okamžitě povolala do služby.
Kerruova nespokojenost nabývala na intenzitě. Therr’ka se zastavila a opatrně sáhla do brašny. V dlani se jí objevil malý, huňatý a zářivě růžový tvor — Ilaru. Kerru se stal Therr’činým Průvodcem, když byla ještě malá, a jejich Pouto bylo díky tomu neotřesitelné.
„No tak, copak se děje?“ zašeptala Therr’ka a prstem ho pošimrala pod bradou. Kerru se pomalu uklidnil, začal spokojeně vrnět a protáhl se. Pak se jí podíval zpříma do očí. „Tak co jsi vymyslela? Proč ten ventil spustil? Slyšel jsem tvoje myšlenky víc než ty svoje.“
„Nevím, Kerru. Nerozumím tomu. Ten ventil měl spustit jen v případě, že by Tal’gorru hrozilo něco podobného jako kdysi světadílu Keth. Jsem nervózní. Lethra mi chtěla říct, co vyčetla z páry, ale já odmítla. Přečtu si to sama.“
Kerru se ušklíbl: „Ano, už jsi to zase ty. Uklidni se a soustřeď se na páru, ne na ventil. Jsi snad Vysoce Postavená Empatka Pojistných ventilů?“ Therr’ka se pousmála. „Máš pravdu, Kerru. Děkuju.“
Therr’ka pomalu přiblížila levou ruku k syčícímu výronu z pojistného ventilu. Lethra i sbor Archivářů stáli opodál a téměř nedýchali. Therr’ka vyčkávala. Pára potřebovala čas, aby ji poznala.
Ten okamžik přišel brzy. Pára začala kolem Therr’činy ruky vytvářet složité, neustále se měnící vzory, až ji nakonec zcela objala. Byl to kritický moment — kdyby byla pára příliš horká, skončila by Empatka s těžkými popáleninami. Kdyby však byla příliš chladná, ztratila by svou „sdílnost“.
Therr’ka pohnula prsty a do horkého mraku vnořila i druhou ruku. Náhle vytřeštila oči. „To není dobré. To vůbec není dobré. Pára ví, že se děje něco špatného, ale neví kde. Myslí si, že budeme potřebovat pomoc.“
Vytáhla ruce z parního výronu a otočila se k ostatním. „Pára zná jména dvou Luminů, kteří by nám mohli pomoci. Nějaký Marnok a pak Seyra. Marnoka neznám, ale Seyru ano. Kerru se spojí s Lirou a pozve je sem do Knihovny. Ale kdo je ten Marnok?“
„Marnok,“ ozval se Kerru, který jí teď seděl na rameni a pozorně sledoval Therr’čino čtení páry, „má za průvodce Bipilona. To je ten nejjedovatější ještěr na celém Sionarethu.“
„Nejjedovatější? Neotráví nás?“ vyhrkla Therr’ka.
Kerru se lehce uchechtl: „Nesmíš ho hlavně poslouchat. To je jeho největší jed. Mám se s nimi spojit a pozvat je do Knihovny?“
Tirr, Hlavní Archivář, i Lethra najednou a synchronizovaně přikývli.
Bipilonův komentář
„Hele, to ‚nejjedovatější‘ si vyprošuju! Já jsem jen… upřímnej. Ale vážně, jestli ten ventil po stovkách Průletů pšouknul, tak se v Tal’gorru vaří něco, co nevyřeší ani deset Empatek. Therr’ka má sice citlivý ruce, ale my s Marnokem budeme muset dodat ty svaly a trochu toho selskýho rozumu. Jdeme do Knihovny, doufám, že tam Tirr ještě má ty daniriky!“