Pyraleen je endemická rostlina jižního Tal’gorru, známá svou schopností detekovat i nepatrné úniky páry na obrovskou vzdálenost. Roste výhradně v místech, kde se kov potí teplem — na prasklých potrubích, uvolněných ventilech a v zónách, kde tlak systému začíná kolísat.
Její květ se otevírá pouze při teplotách nad 60 °C. Vypadá jako jemná spirála z vláken pokrytých kondenzátem, která při rozvinutí tiše syčí — jako by rostlina dýchala. Listy jsou vždy vlhké, nikdy neuschlé, a kořeny prorůstají kovem, aniž by ho ničily. Pyraleen se neživí materiálem, ale energetickým chvěním a párou.
Migrace
Na rozdíl od většiny flóry je Pyraleen schopen vytáhnout své kořeny a přesunout se. Pomalu, ale cíleně. Sleduje gradienty páry, hledá vyšší teplotu, silnější vibrace. Je to jedna z mála rostlin, která se rozhoduje.
Její „tahy“ sledují tal’gorští technici — známí jako parognosti. Tito specialisté mapují migraci Pyraleenů, protože tam, kam se rostlina přesune, se obvykle brzy objeví technický problém. Netěsnost. Přetlak. Porucha.
„Když Pyraleen mění místo, stroje začínají šeptat.“ – zápis z deníku parognosta
Symbolika
Pyraleen je na jihu Tal’gorru vnímán jako živý senzor. Není to parazit, není to dekorace. Je to biologická odezva na technickou nerovnováhu. V některých oblastech se dokonce používá jako součást diagnostiky — parognosti vysazují Pyraleeny podél nových potrubí a sledují, kam se přesunou.
Pyraleen neukazuje, kde je chyba. Ukazuje, kde se chyba teprve narodí.
Ekologie
Pyraleen se nevyskytuje nikde jinde než na jihu Tal’gorru. Pokusy o jeho přesazení do jiných oblastí selhaly — bez páry, bez kovu, bez tlaku neexistuje. Je to rostlina, která se zrodila ze světa strojů, ale nikdy jim nepatřila.
“Květiny migrují? Začínám mít alergii na botaniku.” – Bipilon