Tarelin

Nízcí, protáhlí tvorové s tělem připomínajícím ještěrku a křídly jako z rozbitého skla.
Jejich šupiny mění barvu podle světla — od bělavé s oranžovými skvrnami v žáru dne až po šedé a hnědavé odstíny v šeru.
Křídla jsou poměrně malá, průsvitná, duhově lesklá, ale nefunkční pro let — spíše působí jako ozdoba nebo neznámý orgán.

Ve dne se plazí po kamenné pláni, roztahují křídla a hledají stín, který neexistuje.
Občas jimi zavibrují, vydají tichý bzučivý zvuk, který v dusivém tichu působí hlasitě.
Jejich pohyb je trhaný, pomalý, jako by se snažili uniknout žáru, ale neměli kam.

Působí jako tvorové, jejichž existence je nekonečným hledáním úkrytu a odpočinku.
V krajině pod Dvojicí Sluncí jsou spíše kulisou než aktéry — zpomalují čas, vtahují pozorovatele do rytmu světa, který se nehýbe, jen žhne.