Podívejme se společně na Sionareth. Co je to Sionareth?
Sionareth je svět, který obíhá kolem dvojhvězdy. Jeho větší a jasnější složka odpovídá tomu, co bychom na Zemi nazvali žlutým trpaslíkem. Druhá složka je menší, slabší a výrazně skromnější — červený piditrpaslík. Už tady je jasné, že bez magie se neobejdeme. Sionareth je totiž svět, kde je magie stejně přirozená jako gravitace.
Kolem Sionarethu obíhají dva měsíce. Ani ty se neobejdou bez pořádné dávky magie. Měsíce — Veyra a Keth — však pro nás v tuto chvíli nejsou důležité.
Jediný známý kontinent, který leží uprostřed nekonečných vod sionarethsko‑oceánských mas, se jmenuje Tal’gorr. Na tom se shodnou snad všichni obyvatelé Tal’gorru. A právě tady se to začíná komplikovat.
Většina obyvatel ví, že Sionareth je planeta, na jejímž povrchu se Tal’gorr rozprostírá. Menší část obyvatel ale ví naprosto přesně, že Tal’gorr je plochá země a nese ho na zádech obrovská mořská bytost Sionareth. To jsou plochaři — nebo vulgárněji plackaři — ale oficiálně Zastánci inteligentního nesení. Ostatní se jim nevysmívají. Naopak, mají je rádi. Kde jinde by si užili tolik srandy.
Přeneste se teď na chvíli do jedné hospůdky na Tal’gorru a počkejme na okamžik, kterému na Zemi říkáme 02:30 ráno:
Zastánce inteligentního nesení (už třetí korbel, oči jako dva Kethovy průlety):
„Tal’gorr nese na zádech Velký Sionareth, obrovská mořská bytost.“
Astronom (unavený, ale stále drží rovnováhu jako Veyra): „Ne. „
Zastánce: „Tak mi řekni, na čem leží Tal’gorr.“
Astronom: „Na Sionarethu.“
Zastánce (vítězně, s úsměvem, který by rozsvítil i červenou hvězdu):
„Vidíš? Já ti to říkám celou dobu.“
Astronom (tiše, do prázdného korbele):
„Myslel jsem planetu…“
Zastánce (už odchází, mává rukou):
„Planeta, příšera, to je jedno. Hlavně že to nese!“
Hostinský (pro sebe):
„A já myslel, že nejhorší jsou lidi, co věří, že měsíc má díru.“
A tady se opět vracíme k oběma měsícům Sionarethu.
Větší a pomalejší Veyra a rychlejší, výrazně menší Keth sdílejí společnou oběžnou dráhu. Namítnete, že to není možné, protože Veyra by v sobě musela mít díru.
Nuže — má.
Jednou za čas menší Keth proletí skrz Veyru. Ne za ní, ne kolem ní. Přímo skrz. Veyra má totiž vázanou rotaci. To znamená, že se k Sionarethu otáčí pořád stejnou stranou. Někteří říkají, že je to proto, že nechce ukázat tu druhou. Jiní tvrdí, že ta druhá strana neexistuje. A plochaři tvrdí, že existuje, ale jen když se nikdo nedívá.
A tak se Keth vždy „trefí“ a proletí bez jediného škrábance.
A tady je nutná pořádná dávka magie.
Nikdo neví, jestli je díra ve Veyře skutečná, nebo magická. Jisté je, že Kethův průlet Veyrou je vždy bedlivě sledován, předpovídán a kontrolován. Je to doba, kdy se i na magickém světě, jako je Sionareth, dějí prapodivné věci — a realita je návrh, ne zákon.