Seonir

Seonir stojí tam, kde Earein sousedí se západní říší Velomarem. Ne na cestě, ne na hranici, ale v místě, kde se mlha rozhodla změnit povahu.

Eareinská mlha je tichá, přívětivá, zvědavá. Přelévá se mezi stromy jako někdo, kdo nechce rušit. Je to mlha, která se ptá, ne mlha, která bere.

Západní mlha je jiná. Ve Velomaru se mlha objevuje v podstatě jen na jediném místě — a všichni se tomu místu vyhýbají, i když o tom nemluví nahlas. Říkají, že tam světlo ztrácí trpělivost a ticho má příliš mnoho vrstev.

Ta mlha má jinou paměť. Jiný hlad. Jiný způsob, jak se dotýká věcí. Nechce vědět, kdo jsi. Chce vědět, co vydržíš.

Seonir nestojí proto, aby něco zadržel. Nic by nezadržel — mlha nezná překážky.

Stojí tam proto, aby připomněl, že ne všechny mlhy jsou stejné. Že svět má své vlastní hranice, které se netýkají lidí, ale povah.

A kdo projde Seonirem, ten to pochopí. Ne podle slov, ale podle toho, jak se mlha na druhé straně dotkne jeho stínu.