Therr’ka klečí u potrubí. Pára jí stoupá kolem tváře, hladí ji po spáncích, šeptá, láká, varuje. Pozoruje tři Pyraleeny, které se chvějí kolem otvoru v trubce, jímž slaboučce uniká pára. Jejich vlákna se natahují k místu úniku, jako by chtěla slyšet každý nepatrný tón. Syčí tiše, ne nervózně — spíš netrpělivě.
Za Therr’činými zády se ozve:
„Co tady děláte?“
Therr’ka nezareaguje. Jen zvedne ruku dozadu — krátké, přesné gesto počkejte — aniž by se otočila.
Pára zesílí. V jejím zvuku něco praskne, ale ne fyzicky — spíš jako když se myšlenka rozhodne být slyšet.
Hlas znovu, tentokrát tvrdší:
„Jsme ze šestého oddělení a přebíráme to.“
Therr’ka si povzdechne. Pára kolem ní se stáhne, jako by byla uražená. Pyraleeny se přikrčí, jejich vlákna se stáhnou do spirály.
Teprve teď se otočí.
Mluvčí už otevírá pusu k další větě, ale pak uvidí znak na límci Therr’čina oblečení — ten, který používají jen empatky páry vyššího stupně — a okamžitě ztuhne.
Za ním stojí nováček šestého oddělení, mladý Gorrath Rethik. Oči jako talíře. Pyraleeny ho hypnotizují. Zrakem přeskakuje z jejich chvějících se vláken na Therr’ku a zpět.
„Vy jste… vy jste…“
Therr’ka přikývne.
„Ano. A teď mi řekněte, co slyšíte.“
Rethik polkne.
„Nic.“
Therr’ka se pousměje. Krátce. Ostře. Jako výdech páry.
„To je právě ono.“
Pak ještě jednou zklamaně pohlédne na unikající páru, pokrčí rameny a vstane. Znovu se obrátí k Rethikovi, její pohled je ostrý a vyčítavý:
„Chtěla mi něco říct.“
Rethik se snaží být neviditelný, ale vůbec mu to nejde. „Já…, já…“
„Dokončíte někdy nějakou větu na jeden zátah?“ zavrčí Therr’ka. „Proč jste mě vůbec vyrušili? Ta pára si pamatovala něco důležitého a teď je to pryč. Voda je na Sionarethu déle než život. A voda si pamatuje. Ne jako my, ale pamatuje. A pára je jen její rychlejší forma. To ale víte, že?“
Skupina šestého oddělení jako jeden muž přikývne. Rethik horlivěji než ostatní.
Bipilonův komentář
„Pára si pamatuje všechno. Škoda, že šesté oddělení ne.“