V Thalgorrinu bylo poledne. Pára se chovala naprosto normálně, potrubí zpívalo hlubokým tónem a město se tvářilo, že nic neví. Archivář Tirr, nejstarší z Archivářů Knihovny Thalgorrinu, procházel zvolna mezi regály plnými knih. Zdravil se s návštěvníky i s ostatními archiváři. Pořád bylo co dělat. Pára udržovala tohle místo příjemně suché — paradox, který Tirr nikdy úplně nepochopil. Jak může vodní pára udržovat knihy v suchu? Nevěděl. Ale věděl, že to tak funguje. A také věděl, že pára má knihy ráda. Nechce jim ublížit. Jen si je občas přečte.
Pomalu vystoupal do malé místnosti v podkroví vysoké budovy Knihovny. Položil na parní ohřívač kastrůlek s obědem, který mu ráno připravila manželka. Daniriky plněné mushou. Tohle jídlo se musí ohřát — studené je bez chuti.
A pak to přišlo.
Nejdřív jen záškub v páře. Krátký, ostrý, jako když někdo přeruší dech uprostřed věty.
Tirr mlčky sledoval malý kontrolní ventil, z něhož začala unikat pára. Ten ventil se neozval už stovky let. Tirr si povzdechl a přešel ke svému pracovnímu stolu a pohnul jedním uzávěrem. Knihovnou se rozezněly tóny parních varhan.
Archiváři se začali scházet. Ne rychle. Ne dramaticky. Ale s přesností lidí, kteří vědí, že realita má své protokoly. Do velína dorazil i Tirr.
„Co to bylo?“ zeptal se bez zbytečných otázek.
Archiváři už stáli u měřáků, probírali výpisy a živě diskutovali. Pak se jeden z nich postavil před Tirra: „Nevíme, pane. Pára je nějak zmatená.“
Tirr přikývl. „Požádejte nějakou Empatku Páry, aby přišla. Ale zkušenou. Tohle není práce pro nováčky.“
Za chvíli dorazila Empatka Páry Lethra, Gorrathka ve středním věku, s klidným pohledem a rukama, které pára poznala dřív než její tvář.
Lethra chvíli stála před unikající párou a pak k ní přiblížila ruce. Pára ji poznala okamžitě — zjemnila tón, přitiskla se k jejím dlaním a lehce je ohřála. Jen tak, aby je přivítala, ale nespálila.
Lethra zavřela oči.
„Zmizel Yan‑Lum,“ řekla po chvíli do napjatého ticha v místnosti. „Ale pára neví proč, jak ani kam.“
„Kdo je Yan‑Lum?“ zeptal se Tirr.
Archiváři svorně krčili rameny, dívali se jinam a jinak dávali najevo, že netuší.
Tirr se ani nepohnul. Jen přivřel oči. „Tak zmizel?“
Lethra zavrtěla hlavou. „Ne. Byl… odebrán.“
Bipilonův komentář
„A co ty Daniriky plněné mushou? O ty se nikdo nestará?“