V Zheorinu, městě jemných linií a tichých laboratoří, stojí Depozitář Varellai — místo, kde Cech Varellinů ukládá své kapsle pro jednotlivé dílny a továrny.
Jsou to kapsle s barevnými esencemi, stabilizovanými sloučeninami a materiály, jejichž vlastnosti se mění podle světla, tepla a doteku.
Depozitář má jediné pravidlo:
Přijímá kapsle pouze od Varellinů.
Jednosměrně.
Bez výjimek.
A přesto se lidé stále snaží nechávat u depozitáře věci, které tam nepatří:
osobní předměty,
klíče,
vlastní kapsle,
„jen na chvíli“,
„mistr řekl, že to tu mám nechat“.
Kurátor depozitáře, Ruvinel, už znal hodně těchto triků.
Až na ten, který přišel jednoho rána.
Objevila se žena v šedomodrém plášti.
„Jsem Shaelira a jdu si pro kapsli od Varellinů,“ řekla melodicky.
To bylo v pořádku — cech měl uložené tu pro ni zanechal balíček s kapslemi.
„A hned vám tu nechám i tu svou kapsli. Potřebuji, abyste ji předal Aeshunai,“ dodala.
Ruvinel zpozorněl.
Tohle zavánělo trikem.
„Kapsle od Varellinů vám vydám,“ řekl klidně.
„Ale nic tu nechat nemůžete. Depozitář je jednosměrný.“
„Ale oni mi řekli, že to tu mám nechat.“
Ruvinel čekal, jaký ornamentální podvod se rozvine.
Jenže tohle byl nový.
„Tak já si vezmu jen tu svou kapsli… a ještě kapsli pro Aeshunai,“ řekla Shaelira.
Ruvinel věděl, co přijde.
Přesto ji nechal podepsat převzetí kapslí a Shaelira odešla.
Po chvíli přesně tak dlouhé, aby se dala jedna kapsle opatrně rozbalit a znovu zabalit, se Shaelira objevila zpět u depozitáře.
„Tu druhou kapsli jsem si neměla brát,“ řekla.
„Vezměte si ji zpátky.“
Podala mu kapsli.
Byla rozbalená.
A znovu zabalená.
Uvnitř — samozřejmě — ležela její vlastní kapsle.
Ta, kterou nesměl přijmout.
Ruvinel se na ni podíval.
A kapsli přijal.
Ne proto, že by Shaelirin trik nepochopil.
Ale proto, že byl nový, neotřelý, v qashiraelském stylu elegantně provedený — a upřímně, pobavil ho.
Od té chvíle, kdykoli se Shaelira objevila u depozitáře, Ruvinel jí vydal kapsli, naklonil hlavu a melodicky pronesl:
„A máte správný balíček? Jste si jistá?“
A ona pokaždé ztuhla.
Ne proto, že by se bála.
Ale proto, že věděla, že Ruvinel ví.
Bipilonův komentář
„Depozitář s jednosměrným pravidlem? Jasně. A pak přijde někdo, kdo to obejde s úsměvem. Zheorin v kostce.“
Související články
[6·1] Ani jeden nechce uhnout
Verdana se vrací mlžným lesem, který je tentokrát až nepříjemně pozorný. Cestou potká mladého Maeluna — a pak i někoho, ...